Především děti se těšily na oblíbené „drakodýně“ a konečně nám to i lítalo. Vítr, jakoby chtěl dohnat to, co v minulých letech zameškal. Po zkrocení draků jsme se rádi uchýlili do teplíčka malého sálu sportovní haly a pustili se do vyřezávání dýní. Umělecké výtvory se svíčkami pak vyznačily stezku odvahy. Organizátorům v silném větru docházeli zápalky, jak se snažili udržet orientační plamínky v dýních. Ale všechno dobře dopadlo. Nikdo se neztratil a i ti nejstatečnější se určitě trochu báli i díky strašidelnému počasí.
Poděkování patří nejen organizátorům ale i panu Tajchmanovi, za poskytnutí dýní.
